Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kanadskí BAPTISTS vzbudili veľkú vlnu záujmu už svojim EP „Good Parenting“. Skupina neznámych mladíkov sa predviedla v tom najlepšom svetle a v typicky kanadskom štýle rúbala divoký hardcore plný neurotických melódií, neutíchajúceho feedbacku, kopy brejkov a vokálu vychádzajúceho z hrdla, ktoré zrejme slúži na destiláciu whisky.
Na takú mladučkú kapelu je „Good Parenting“ veľmi nápaditá a kvalitná nahrávka, a preto som určite nebol jediný, kto do kapely vkladal veľké nádeje. S tohtoročným debutom boli v podstate naplnené.
BAPTISTS si ako producenta vybrali Kurta Balloua, čo bola voľba viac než logická - žánrovo sú najbližšie práve liahni Godcity.
„Bushcraft“ sa najviac približuje chaotickému hardcore-punku s modernejším crossoverovým povlakom a občasnými „úletmi“ až niekam ku crustu, alebo dokonca k noise rocku.
Zoberte si zvuk legendárneho albumu „You Fail Me“ od CONVERGE (prečo sa nepáčil Dalasovi, mi stále zostáva záhadou), skĺbte ho s výbušnosťou matematických gitarových výpadov BOTCH a moderným crust-hardcorom, ktorým sa prezentovali napríklad nestori CURSED, alebo dnes tak populárni TRAP THEM a ALL PIGS MUST DIE.
BAPTISTS síce ešte trpia syndrómom mladých kapiel, teda sú u nich stále citeľné veľké vzory, od ktorých sa snažia osamostatniť, pričom nad niektorými gitarovými melódiami a riffmi musel dvíhať obočie aj samotný Kurt.
Niektorí „convergeológovia“ „Bushcraft“ zrejme nikdy nerozchodia (ja som mal z počiatku tiež mierny problém), avšak po zbavení sa tohto „pocitu“ sa z „Bushcraft“ stáva omnoho viac než len kopírka. BAPTISTS nahrali sofistikovanú a vyváženú kolekciu moderného temného „hácečka“, ktoré na spomínané vzory upozorňuje v tom najlepšom svetle.
Po prvých vypočutiach som neveril, že by ma mohol takýto „odvar“ niekedy baviť, ale opak je pravdou. Z „Bushcraft“ sa stal jeden z mojich najobľúbenejších albumov už plne rozbehnutej sezóny a BAPTISTS sú v mojom osobnom rebríčku hardcorových zelenáčov na najvyšších priečkach.
Berú si od tých najlepších a činia tak s neuveriteľnou ľahkosťou, pričom do svojho „plagiátu“ dávajú aj kusisko vlastného, originálneho hudobného prejavu.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.
I na svém šestém albu jdou emaři z LA po textových i hudebních strukturách, které odráží emocionální témata jako jsou panické ataky, sociální úzkost a zármutek. Nově vedle post-hardcorových ingrediencí přidávají více indie rocku a výraznější basové linky.
Už jsem dlouho nebyl z nějaké desky tak nadšený. Nehorázně nařezaný agresivní hardcorepunk s téměř nezkreslenou kytarou a vražednými prdel nakopávajícími tempy hraničícími s fastcore kategorií rychlosti.
Aj keď by sa mohlo zdať, že koncept báťuškovského pravoslávneho black metalu je v roku 2025 zúfalo vyčerpaný, PATRIARKH tu prinášajú viaceré svieže momenty pokukujúce po širšom publiku. Určite si to zaslúži viacero vypočutí.